Paní magistro, speciální pedagogice se věnujete prakticky celý profesní život. Co Vás přivedlo právě k této profesi?
Upřímně? Uvažovala jsem o gymnáziu, být kriminalistkou. Někdo se ale bavil ve škole o střední pedagogické škole, měla jsem výborný prospěch, hrála na housle a tak jsem to zkusila. Dostala jsem se na školu, vystudovala. Po střední škole jsem zjistila, že mě práce v mateřské škole baví, vystudovala Speciální pedagogiku pro MŠ, následně logopedický kurz. Změnila zaměstnání, vystudovala Speciální pedagogiku na MU V Brně se SZZ zkouškami z logopedie, surdopedie, SVP, pedagogiky a psychologie. Začala jsem se profilovat na práci logopeda, práci při speciálně pedagogickém centru, a byla u založení první autistické třídy na naší škole. Dnes máme tři třídy a jednu třídu MŠ pro děti s PAS. Tady pracuji i jako školní metodik prevence a vystudovala jsem specializační studium. V autistické třídě jsem jako třídní učitel, vyučuji všechny předměty včetně předmětu speciálně pedagogické péče a tím jsou komunikační dovednosti. Logopedii se věnuji i soukromě. Neustále se vzdělávám, což je při mé profesi, dalo by se říci „nutné“.

Působíte ve třídě pro žáky s poruchami autistického spektra v MŠ a ZŠ Školní v Kyjově. Jak se práce s těmito dětmi během let proměnila?
Velmi. Byla jsem u založení první autistické třídy na naší škole v roce 2007. Nebyl dostatek informací, nebyly sociální sítě. Pilotní školou byla ZŠ Štolcova, tam jsem absolvovala celou řadu prezenčních školení včetně praktických nácviků. Postupně jsem si vytvářela vlastní vizi fungování autistické třídy a práci s dětmi s PAS.

Jaké vlastnosti by měl mít pedagog pracující s dětmi s poruchami autistického spektra?
Empatický, „nacítit“ se na jednotlivé děti, žáky. Musíte je mít rád. Oni to poznají, tady to nejde předstírat. Být kreativní, nelze používat stejné metody, učebnice pro různé žáky, i když jsou ve stejném ročníku.

Jste také školní metodičkou prevence. Jaké problémy dnes nejčastěji řešíte?
Nevhodné komunikace přes sociální sítě, návykové látky, agresivitu. Obrací se na mě rodiče s tím, co všechno se „děje“ venku, na hřišti. Snažíme se děti motivovat ke kvalitnímu trávení volného času.

Absolvovala jste řadu odborných kurzů a konferencí zaměřených zejména na autismus. Proč považujete celoživotní vzdělávání za důležité?
V této profesi nelze konstatovat, už vím jak pracovat, to znám, nepotřebuji se vzdělávat. Já i nadále navštěvuji školy, komunikuji s odborníky, hledám řešení a nové inovativní přístupy. Doba se vyvíjí a my bychom se tedy měli přizpůsobit a celoživotně vzdělávat.

Logopedii se věnujete řadu let. Proč je podle Vás logopedická prevence v předškolním věku tak důležitá?
Vnímáme zrychlenou dobu, digitalizaci, AI. Všechno je dobré ale přístup by měl být s mírou. Ale mluvenou řeč nic nenahradí. Děti co nenavštěvují předškolní zařízení a stále více upadají do neverbálního světa, osobní komunikace jim přestává „chybět“. A to není dobrá cesta.

Jaké jsou nejčastější komunikační obtíže, se kterými se dnes u dětí setkáváte?
Opožděný vývoj řeči, dysfázie, dyslálie, symptomatické poruchy řeči.

Máte pocit, že se v posledních letech počet dětí s narušenou komunikační schopností zvyšuje? Čím si to vysvětlujete?
Ano, vlivem dnešní doby. Chtělo by to více komunikace, i dospělí více komunikují často přes sociální sítě. Ta nenahradí osobní setkání, pocity, mimiku, artikulaci. Měli bychom se více osobně potkávat, a to je stejné i u dětí. A mluvit, číst pohádky.

Kdy by měli rodiče zpozornět a vyhledat odbornou pomoc logopeda?
Kolem 4 let, pokud dítě má narušenou komunikační schopnost v jedné či více jazykových rovinách. Posoudit, zda dítě mluví a jak, popř. nemluví vůbec. To všechno chceme ve vzdělávání rozvíjet.

Jakou roli hrají mateřské školy v oblasti logopedické prevence?
Velkou. Tam je pořád strašně důležitý jazyk, řeč. Pokud dítě navštěvuje MŠ, DS je tam vzdělaný personál. Dokáže poradit rodičům, spolupracovat s institucemi, zkrátka v případě potřeby „navést“ rodiče. Pořád mají předškolní zařízení velkou úlohu ve vzdělávání. Já osobně, vzhledem k 23 - leté praxi v mateřské škole, speciálně pedagogickém centru vím, že tato práce je tady velmi náročná a důležitá.

Co všechno může pedagog mateřské školy dělat v rámci každodenních činností pro podporu správného vývoje řeči?
Fonační, artikulační, dechová cvičení, orientační vyšetření řeči a rozvíjet jazykové roviny v rámci logopedických chvilek i během celého dne.

Setkala jste se během své kariéry s příběhy, které Vás zvlášť oslovily?
Za svou praxi mám smutné i veselé příběhy. Jsem moc ráda, že i když žáci, děti nenavštěvují školy se na mě obrací, jsme neustále v kontaktu. A to je moc hezké.

Co byste poradila začínajícím pedagogům a speciálním pedagogům?
Vydržet, pokud vás práce s dětmi oslovila, jdete náročnou cestou ale krásnou. Pokud na sobě pracujeme, neustále hledáme podporu dětí, vzděláváme se, stavíme se pozitivně i k překážkám, vždycky se nám to vrátí, převážně v tom pozitivním.

Jaké poselství byste chtěla předat rodičům dětí se speciálními vzdělávacími potřebami?
Já vím, že to máte velmi těžké. Tyto děti Vás však obohacují, když jim dáte lásku a nekonečnou péči. Vaše výchova, vzdělávání je nekončící proces. Je třeba nerezignovat, vydržet. Také bych Vám přála větší podporu systému, více odlehčovacích pobytů. Více myslet i na sebe, ty děti to zvládnou, když mají podporující rodiče a kvalitní pedagogy.

Přeji všem chuť se vzdělávat, mít se rádi a hledat kolem sebe dobro.