Paní doktorko, Vaše profesní dráha je velmi bohatá. Co Vás přivedlo ke studiu psychologie a pedagogiky?
Cesta ke studiu psychologie byla poněkud klikatá, původně jsem se profesně chtěla věnovat práci se zvířaty, tedy pracovat jako veterinář. Ale někdy se vše zatočí a život se ubírá jiným směrem. Ovšem je nutno říci, že toho obratu nelituji, protože největší radost z volby studia psychologie a pedagogiky měla moje maminka, která celý svůj život pracovala s dětmi předškolního věku, a já jsem ji velmi obdivovala, byla mým celoživotním vzorem.

Profese asistenta pedagoga prošla za poslední roky výrazným vývojem. Jak se podle Vás změnilo její postavení ve škole?
Praxí je ověřena velká potřeba asistentů pedagoga, jejich nezastupitelná role ve vzdělávacím i výchovném procesu. Dobrý asistent pedagoga v tandemu s třídním učitelem dokáže zkvalitnit vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, zajistit jeho postavení v rámci třídního kolektivu, posílit jeho sebedůvěru, povzbudit rodiče a dát jim zpětnou vazbu o jejich péči, lásce a podpoře věnované dítěti.

Kde se podle Vašich zkušeností nejčastěji rozcházejí očekávání školy, učitele a samotného asistenta pedagoga?
Tam, kde jedna či druhá strana má příliš velké ambice, které ovlivňují reálný náhled na kvalitní a efektivní pedagogickou práci, snižují schopnost vzájemného respektu, přiměřené tolerance a narušují schopnost spolupráce. Pokud si učitel nebo asistent pedagoga nepostaví svoji práci na odpovídající profesní úroveň, neznají nebo nechtějí znát své role, překračují vymezený rámec stanovených činností a povinností, nepředávají si potřebné informace, neumí komunikovat, pak nastává situace, která má nepříznivý dopad nejen na vztah učitel – asistent pedagoga, ale především na vztah učitel – asistent pedagoga – žák – zákonný zástupce žáka – třídní kolektiv, což se v konečném výsledku nepříznivě odráží na výkonech dětí, prestiži a hodnocení školy ze strany veřejnosti.

S jakými typy speciálních vzdělávacích potřeb se asistenti pedagoga setkávají nejčastěji a co pro ně bývá nejnáročnější?
Spektrum je hodně široké, zastoupeny jsou neurovývojové poruchy (poruchy autistického spektra, porucha vývoje intelektu – MR, ADHD, vývojová dysfázie…), smyslové vady, tělesné postižení, kombinovaná postižení. Je obtížné hodnotit, která z poruch je nejzávažnější, vždy záleží na konkrétním žákovi a hloubce jeho postižení, na tom, do jaké míry jsou zasaženy jeho kognitivní funkce, jaká je míra frustrační tolerance, zda je dítě pod medikací, jaké jsou další přidružené potíže, nemoci, no a samozřejmě v jakém rodinném prostředí dítě vyrůstá (je podnětné, motivující, povzbuzující, citově naplněné, harmonické nebo naopak, je rodina spolupracující), velkou roli dále hraje včasnost záchytu problému, podpora ze strany školských poradenských pracovišť (PPP, SPC), adekvátnost nastavení podpůrných opatření. Významnou roli hraje třídní kolektiv a pedagogický sbor.

Děti s poruchou autistického spektra, ADHD nebo mentálním postižením vyžadují odlišné přístupy. Existuje něco, co mají všechny úspěšné podpůrné strategie společné?
Jedná se o neurovývojové poruchy, u nichž lze najít prolínající se projevy, nemluvě o tom, že u dětí s PAS se u určitého procenta vyskytuje porucha vývoje intelektu (MR různého stupně), mohou se přidružovat poruchy aktivity a pozornosti, úzkostné poruchy, poruchy chování, deprese, nerovnoměrný výkon. Platí dobrá znalost problému, adekvátní nastavení podpůrných opatření, to jsou velcí pomocníci, stejně jako trpělivost, klidný přístup. Všechny tyto děti potřebují jasná režimová pravidla, strukturu, názornost, srozumitelně (s ohledem na jejich potřeby) zadávané instrukce, dle potřeby provázené názornou demonstrací požadovaného úkonu, mnohdy je nezbytné i zopakování instrukcí. U všech musíme počítat se sníženou odolností vůči zátěži, unavitelností, odklonitelností, neklidem, emočními rozladami, potřebou delší časové dotace, s úměrným střídáním relaxace a pracovních bloků. Nutno je zajišťovat stabilitu prostředí, předvídatelnost jednotlivých postupů, pečlivou přípravu na změny.

Které schopnosti a vlastnosti jsou podle Vás pro asistenta pedagoga nejdůležitější?
Trpělivost, respekt, schopnost týmové spolupráce, komunikační dovednosti, snaha dále se vzdělávat a získávat potřebné informace o různých zdravotních postiženích. Nesnažit se soudit a odsuzovat, ale být tu pro dané dítě.

Mnoho asistentů říká, že se někdy ocitají „mezi dvěma světy“ – mezi dítětem a učitelem, mezi školou a rodinou. Jak tuto jejich roli vnímáte Vy?
Tento prolém se skutečně vyskytuje. Je sice pravdou, že učitelé i rodičovská veřejnost si již postupně zvykla a osvojila si pojmy integrace, speciální vzdělávací potřeby, žák se zdravotním postižením, žák se zdravotním oslabením, podpůrná opatření, asistent pedagoga atd. Nicméně v přístupech jsou stále rozdíly. Jsou školy, kde všechno funguje na vysoké úrovni, a naopak. Nezbytná je vzdělávací osvěta, a to nejenom formou seminářů, konferencí, webinářů, ale současně osvěta a vzdělávání přímo v každé dané škole, přednášky nejen pro pedagogický sbor, ale také pro rodiče. Dobrá informovanost rodičů, kteří by měli vědět, kdo na škole působí, jaká je jeho role, u koho a kde lze hledat pomoc, podporu. Tyto informace je zapotřebí neustále opakovat, doplňovat.

Jak důležitá je podle Vás psychická odolnost asistenta pedagoga a jak by o sebe měli pečovat, aby nevyhořeli
Psychická odolnost je důležitá pro všechny, kdo pracují s dětmi, s lidmi. Asistent by měl dobře vědět, jaká je jeho pracovní náplň a jaké jsou jeho povinnosti, měl by být obeznámen s problémy žáka, s nímž bude pracovat, být dobře připraven do výuky. Neměl by do a vztahů s dětmi, učiteli přenášet svá vlastní traumata, nevyřešené konflikty. Nastavena musí mít svá profesní očekávání, musí vědět, že ani on, ani učitel nemohou zaměnit rodiče, nemohou překonat některé překážky plynoucí ze zdravotního postižení dítěte. Platí, že člověk, který má nějaké zájmy, který je aktivní, posiluje svoji fyzickou kondici, dokáže lépe zdolávat problémy, psychickou zátěž.

Co byste doporučila začínajícím asistentům, kteří mají obavy, zda svou práci zvládnou?
Aby byli vybaveni alespoň základními znalostmi problému dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, snažili se komunikovat a maximálně spolupracovat, nebáli se vyhledat radu, pomoc u zkušenějších kolegů, případně u odborníků ve školských poradenských zařízeních.

Kdybyste mohla vyslat jeden vzkaz všem asistentům pedagoga, jaký by byl?
Kdo chce zastávat tuto pracovní pozici, musí mít rád děti takové, jaké jsou, tedy i s jejich potížemi, nesmí být odsuzujícím a nepřiměřeně či soustavně kárajícím člověkem, musí umět najít pozitivní stránky dětí a nezapomínat, že pochvala je největší motivační dar.