Paní Vídeňská, připravujeme na podzim 2026 sérii webinářů v oblasti ekonomiky. Komu jsou Vaše webináře určeny především?
Jelikož jsem profesně ekonom, daňový poradce, jsou webináře určeny především ekonomům, účetním a správcům rozpočtu příspěvkových organizací. Zároveň ale považuji tato témata za velmi důležitá i pro ředitele škol a dalších příspěvkových organizací, protože právě na nich leží konečná odpovědnost za správné hospodaření, nastavení vnitřních pravidel a kontrolních mechanismů. Ředitel proto nemusí znát každý účetní detail, ale měl by mít dostatečné povědomí o rizicích, povinnostech a souvislostech, které se ekonomiky organizace týkají.

Hned jako první v pořadí se budeme zabývat aktualitami v ekonomice příspěvkových organizací. Jakých všech novinek se zde dotknete?
V prvním webináři se budeme věnovat zejména novému zákonu o řízení a kontrole veřejných financí, který nabývá účinnosti od 1. 1. 2027. Jedná se o zásadní změnu, která se dotkne nastavení odpovědností, vnitřních kontrolních pravidel i praktického fungování příspěvkových organizací. Současně se pokusím shrnout i další připravované legislativní a metodické změny, které budou aktuální k datu konání webináře. Cílem bude, aby účastníci získali ucelený přehled o tom, na co se mají v následujícím období připravit a jaké dopady mohou tyto změny mít do každodenní ekonomické praxe organizace.

Ve webináři se věnujete novému zákonu o řízení a kontrole. Co považujete za nejvýznamnější změny?
Jak už jsem zmiňovala, nový zákon o řízení a kontrole představuje poměrně zásadní změnu. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde pouze o dílčí úpravy stávajících pravidel, ale ve skutečnosti je nový zákon postaven na odlišných principech než dosavadní právní úprava. Za nejvýznamnější považuji zejména změnu pohledu na řízení veřejných financí. Nejde už jen o formální splnění kontrolních postupů, ale především o nastavení odpovědnosti, řízení rizik, prokazatelnost rozhodování a prevenci chyb. Organizace by měly být schopny doložit, že mají své procesy nastavené smysluplně, přiměřeně své velikosti a činnosti a že kontrola není jen administrativní povinností, ale skutečným nástrojem řízení.

Další téma jsou peněžní fondy v příspěvkových organizacích. Peněžní fondy vypadají na první pohled jako čistě účetní téma. Proč by jim měl rozumět i ředitel organizace?
Na tuto otázku je poměrně jednoduchá odpověď. Ředitel organizace je z pohledu řízení financí a ekonomiky příspěvkové organizace také příkazcem operace, a proto by měl mít alespoň základní přehled o tom, jaké peněžní fondy může příspěvková organizace tvořit, jaké fondy skutečně má a především na co je možné tyto finanční prostředky použít. Peněžní fondy nejsou pouze účetním tématem. Pro příspěvkové organizace představují velmi důležitou oblast hospodaření, protože se jedná o významnou skupinu finančních prostředků, se kterými organizace nakládá. Ředitel by proto měl vědět, jaké jsou zákonné možnosti jejich tvorby a čerpání, aby rozhodování o použití těchto prostředků bylo nejen účelné, ale také v souladu s právními předpisy a pravidly zřizovatele.

Dále se budete věnovat oblasti dotací a příspěvků v příspěvkových organizacích. Jaké otázky by si měla organizace položit hned ve chvíli, kdy dotaci přijímá?
Tady bych možná samotnou otázku trochu upravila. Ve chvíli, kdy příspěvková organizace již dotaci přijímá, by měla mít zodpovězeno mnoho otázek, které si musí položit mnohem dříve – tedy ještě před podáním žádosti, před podpisem smlouvy nebo před přijetím rozhodnutí o poskytnutí dotace. Dotace a příspěvky jsou pro příspěvkové organizace naprosto zásadní oblastí. Ostatně vyplývá to už ze samotného názvu – jedná se o organizace příspěvkové. Právě dotace, příspěvky a transfery tvoří u těchto organizací velmi významnou, často většinovou část finančních prostředků, se kterými hospodaří. Organizace by si proto měla předem položit zejména otázky, zda je schopna splnit všechny podmínky dotace, zda má nastavenu odpovědnost za její čerpání a vyúčtování, zda dokáže zajistit oddělené sledování prostředků a zda si uvědomuje i případná rizika spojená s porušením dotačních podmínek. Přijetí dotace tedy není jen otázkou získání finančních prostředků, ale také převzetím konkrétních povinností a odpovědnosti.

Jakých typů dotací se webinář bude týkat?
V rámci webináře bych se chtěla zaměřit především na základní rozdělení dotací a transferů, tedy zejména na dotace provozní a investiční. Právě v tomto rozlišení příspěvkové organizace poměrně často chybují, a to zejména proto, že si dostatečně včas neujasní, jaký charakter přijaté prostředky mají a jaké dopady z toho vyplývají pro jejich účtování, čerpání a následné vypořádání. Rozlišení provozní a investiční dotace přitom není jen formální otázkou. Má zásadní význam pro správné účetní zachycení, pro financování konkrétních výdajů, pro práci s peněžními fondy i pro následnou kontrolu splnění podmínek poskytovatele. Proto je důležité věnovat této oblasti pozornost hned na začátku, ne až ve chvíli, kdy se dotace účtuje nebo vyúčtovává.

Dotace jsou často vnímány jako vítaná pomoc. Kdy se z nich ale může stát komplikace?
Jak jsem již zmiňovala, komplikací se může dotace stát zejména ve chvíli, kdy organizace dostatečně nevyhodnotí své vlastní možnosti. Nemám teď na mysli běžné příspěvky od zřizovatele nebo prostředky ze státního rozpočtu, ale především různé projektové dotace, například OP JAK, IROP, ERASMUS a podobné dotační tituly. Tyto dotace jsou pro organizace samozřejmě vítanou pomocí, protože jim umožňují získat další finanční prostředky na jejich činnost, rozvoj nebo konkrétní projekty. Zároveň s sebou ale nesou řadu povinností – administrativních, účetních, kontrolních i personálních. Organizace by proto neměla své možnosti přecenit. Před přijetím dotace je důležité posoudit, zda má dostatečné kapacity na její řízení, sledování, vyúčtování a doložení splnění všech podmínek. Jinak se z původně vítané pomoci může stát významná zátěž nebo dokonce riziko vrácení prostředků.

Nedílnou a důležitou součástí ekonomiky je následné téma inventarizace. Inventarizace bývá někdy brána jako „povinnost na konci roku“. Jaké nejčastější chyby při inventarizaci majetku a závazků ve své praxi vídáte? Existují pochybení, která se opakují bez ohledu na velikost nebo typ příspěvkové organizace?
Inventarizace patří mezi jednu z nejdůležitějších účetních operací, respektive mezi nejdůležitější operace účetní uzávěrky. Jejím smyslem je ověřit, zda účetnictví skutečně odpovídá realitě a zda účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz o majetku, závazcích a hospodaření organizace. U příspěvkových organizací je význam inventarizace ještě podstatnější, protože se jedná o organizace veřejného sektoru, které hospodaří s veřejnými prostředky a často také s majetkem zřizovatele. I proto má veřejný sektor pro oblast inventarizace speciální prováděcí vyhlášku a je na ni kladen zvýšený důraz. Pokud jde o nejčastější chyby, v praxi se opakovaně setkávám s tím, že některé části inventarizace jsou prováděny pouze formálně. Neprobíhá skutečné ověření majetku, pohledávek, závazků nebo dalších inventarizovaných položek, ale pouze se formálně podepíší připravené soupisy. Tato pochybení se objevují bez ohledu na to, zda jde o malou nebo velkou organizaci. Problém se pak často odhalí až zpětně při kontrole, pak už je náprava složitější.

Následně se budeme věnovat doplňkové činnosti. Co bývá nejčastějším impulsem pro zavedení doplňkové činnosti ve školách a dalších příspěvkových organizacích?
Nejčastějším impulsem pro zavedení doplňkové činnosti ve školách a dalších příspěvkových organizacích bývá nedostatečné využití vlastních kapacit v rámci hlavní činnosti. Může se jednat například o volné prostory, vybavení, odborné zázemí nebo personální kapacity, které organizace dokáže využít i nad rámec své hlavní činnosti. Doplňková činnost pak příspěvkové organizaci pomůže získat další finanční prostředky, které může využít pro svůj rozvoj, zkvalitnění služeb nebo podporu hlavní činnosti. Zároveň je ale důležité, aby byla doplňková činnost správně povolena, oddělena, kalkulována a průběžně vyhodnocována.

Kde podle vašich zkušeností organizace nejčastěji chybují při oddělování hlavní a doplňkové činnosti?
Podle mých zkušeností příspěvkové organizace nejčastěji chybují při oddělování hlavní a doplňkové činnosti tam, kde není správně zpracována a nastavena kalkulace. Samotné rozdělení na hlavní a doplňkovou činnost je sice z účetního pohledu otázkou správného sledování výnosů a nákladů, ale v praxi má mnohem širší dopady. Je nutné, aby byly náklady na doplňkovou činnost stanoveny reálně a aby cena nebyla podhodnocena. Pokud kalkulace nezahrnuje všechny související náklady, může dojít k tomu, že je doplňková činnost fakticky dofinancována z veřejných prostředků určených na hlavní činnost. A právě tomu je potřeba zabránit. Doplňková činnost by měla být nastavena tak, aby byla ekonomicky průkazná, odděleně sledovaná a aby nezatěžovala prostředky určené na hlavní činnost organizace.

Jakou radu byste dala ředitelům škol a ekonomům, kteří se chystají doplňkovou činnost nově zavést?
Jako první radu bych ředitelům a ekonomům dala, aby si doplňkovou činnost opravdu dobře promysleli a předem ji odborně i prakticky prokonzultovali. Je vhodné si ujasnit, jakou konkrétní činnost chce organizace vykonávat, zda pro ni má dostatečné kapacity, jaké budou náklady, komu bude služba určena a zda o ni bude v daném místě skutečně zájem. V některých případech může být užitečné provést si i jednoduchý průzkum trhu v okolí. Zároveň je potřeba nezapomenout na naprosto zásadní věc: příspěvková organizace může vykonávat pouze ty činnosti, které má povoleny ve zřizovací listině. Platí to jak pro hlavní činnost, tak pro činnost doplňkovou. Organizace tedy nemůže začít vykonávat jakoukoliv jinou činnost jen proto, že by o ni byl zájem nebo že by mohla přinést další příjmy. Vždy musí jít o činnost, kterou jí zřizovatel výslovně povolil ve zřizovací listině.

Paní Vídeňská a ještě závěrečné otázky. Po 25 letech práce v oblasti ekonomiky příspěvkových organizací – co vás na tomto oboru stále nejvíce baví a motivuje?
Nejvíce mě na této práci baví a motivuje její různorodost. Je pravda, že zákon o účetnictví máme jeden, ale každý typ organizace řeší jiné problémy. Jiné otázky řeší podnikatelský subjekt, jiné spolky a zcela jiné příspěvkové organizace. Já jsem se postupně zaměřila především na příspěvkové organizace školského typu – tedy školy a školky zřízené územně samosprávnými celky. Školství je mi osobně velmi blízké, protože jsem vyrůstala v rodině pedagogů. I díky tomu se snažím dívat na ekonomiku škol nejen pohledem účetní nebo ekonoma, ale také pohledem pedagogů a ředitelů, kteří nesou odpovědnost za chod celé organizace. Mou motivací je přiblížit oblast financí ve veřejném sektoru srozumitelně nejen ekonomům, ale také ředitelům a pedagogickým pracovníkům. Doufám, že se mi alespoň částečně daří ukazovat, že ekonomika školy není oddělená administrativa, ale důležitá součást jejího každodenního fungování.

Jaké téma podle vás bude v ekonomice příspěvkových organizací v následujících letech nejvíce rezonovat?
Těch témat, která budou v ekonomice příspěvkových organizací v následujících letech rezonovat, je více. Jak už jsem zmiňovala, velkým tématem bude od příštího roku nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí. Dalším zásadním tématem bude připravovaný a již legislativně řešený nový zákon o účetnictví, protože nepřinese změny pouze do samotného účetnictví, ale bude mít dopad i na navazující předpisy a procesy ve veřejné sféře. Velmi důležitým tématem bude také digitalizace veřejné správy. Nová účetní legislativa s ní počítá a lze očekávat, že se postupně promítne do celé řady oblastí, které se příspěvkových organizací bezprostředně týkají. Změny se mohou dotknout také dalších právních předpisů, například zákona č. 250/2000 Sb., a souvisejících pravidel hospodaření územních samosprávných celků a jejich příspěvkových organizací. Čeká nás tedy poměrně velké množství změn. Já ale věřím, že pokud se jich nebudeme bát a budeme k nim přistupovat postupně a srozumitelně, najdeme v nich i světlá místa. Digitalizace a nové postupy nám mohou pomoci nejen v každodenní práci, ale také v lepším rozhodování, řízení organizace a prevenci chyb.